neděle 7. července 2013

They call it Africa, we call it home.

Tenhle slogan tanzanské banky na billboardu nás vítá při příjezdu do Mbeyi. Zůstal mi v hlavě, tak se o něho dělím, přijde mi podstatně trefnej. :)

Zase jsme se na chvilku ocitli ve městě. Včera jsme byli na výletě u vodopádu v Mshewe, škoda jen, že nám nebylo úplně dobře. Asi jsme něco divnyho snědli, protože nás dva dny doprovázely menší problémy. Svádíme to na připáleny fazole nebo špenát… nebo oboji. :-P Ale jsme vlastně rádi, protože když jsem ležela jak lata v posteli se zvýšenou teplotou a chtělo se mi zvracet, první hodnocení sestry bylo, že to jsou příznaky malárie. Což mě dostalo upřímně trochu do stresu. Když jsme večer přijeli do města, náš kamarád Michael se mě zeptal, jestli mám malárii. Tu otázku mi položil jak když nic, zatímco já jsem odmítavě reagovala, že doufám, že nemám. Další den byl slabej Martin, takže tím se malárie vyvrátila, pořádně jsme se vyspali a dneska už je nám dobře. :)

Od té doby, co jsem nechala hyení kočku Tausi spát u mě v pokoji, jsem pokousaná od blech, to mám za to. Ale ve městě byly kočky i blechy taky, takže to je jedno. To jsou blechy kočičí, ty na člověka nejdou. Zvlášť jedno koťátko jsme si oblíbili, takovej roztomilej chudáček, dokonce jsme se rozhodli pomoct mu ulovit pár rybiček z misky, protože vetší kočky byly trochu rychlejší a jejich žrádlo dost horky. Určitě to mrně bylo pak šťastny.

Naše práce tady je v plném proudu. Dny jsou plny rozhovorů s farmáři a práce na poli. Vstáváme brzo, někdy před půl 7, kdy je ještě tma, jindy o půl 8. Bití rýže je dost náročná práce, takže když byl náš farmář Fredy teprve ve fázi sklízení (řezání srpem) rýže, měli jsme radost. Máme videa, takže po návratu vám všechno osvětlíme :) .

Dneska je Saba Saba (v překladu sedm sedm – 7.7.), místní svátek. Minimálně na vesnici dnes nikdo nepracuje, všichni slaví. Jdou do kostela, tančí, zpívají nebo si prostě užívají doma po svém. Aspoň tak to říkali. Proto jsme ve městě a pracujeme tady. Dostali jsme nabídku spolupracovat s Maendeleem na projektu s organizací Bamboo Tanzania a s USAID, takže se nenudíme a v hlavách se nám honí spoustu otázek, odpovědí a dokonce i dobrých nápadů.

A jak jsem pokročila se svyma osobníma pocitama? Zvykla jsem si. Většina věcí je už normálnější, prostě se to děje a tak to je. Poslední dny se se všema od srdce docela nasmějeme, přibylo několik vtipných historek. Po deseti dnech tady jsem měla poprvé ohřátou vodu na koupání. Odmítala jsem, ale nakonec mi to Martin i tak zařídil a musím říct, že jsem nevěřila, jak to bude super. Zapomněla jsem, jak chutná prasátková voda, někteří určitě ví, co tím myslím a jak důležitá informace to je J. Do teď na to vzpomínám a těším se, až budu jednou zase odměněná :-D .

Jinak se máme fajn, našli jsme místní název pro přítelkyni, i když ve svým významu skoro neexistuje, protože girlfriend tady znamená prostě kamarádka – holka. :)

Tak zase příště, stay tuned!

Žádné komentáře:

Okomentovat