Stránky

neděle 20. července 2014

Blog první, léto druhé, návrat třetí, rok čtvrtý

Letos jsem do Tanzanie odjížděla podruhé, s mnohem větší jistotou v sebe sama. Věděla jsem, kam přesně odjíždím, jaké budou „životní podmínky“ a jak bude vypadat naše práce na místě. Znovu jsme společně s Martinem vyjeli na projekt neziskovky Maendeleo, kterou založil na konci roku 2011. Pro něj to je již třetí návrat „na místo činu“.

V létě 2011 tady zjišťoval, jaké jsou hlavní příčiny všudypřítomné chudoby. Setkal se s mnoha farmáři, kteří neměli dostatek peněz, aby mohli obdělávat svá jinak úrodná pole včas a dobře, a tak sklízeli velmi málo. Jako řešení navrhl pro farmáře na míru ušité mikropůjčky zkombinované se vzdělávacím programem zaměřeným mimo jiné na udržitelné zemědělství. A to je důvod, proč jsme tady. :)

Po pár dnech v Dar es Salaamu jsme se přesunuli do Mbeyi, kde žijí naši kamarádi – povoláním středoškolští učitelé a především tanzanští dobrovolníci Maendelea. Ve městě je přece jenom všechno pohodlnější a mohli jsme si až do pozdějších večerních hodin povídat, jakým výzvám tady letos čelili. V reakci na ně zlepšujeme náš systém mikropůjček i vzdělávání.

Z Mbeyi nás nakonec vyhnala „zima“ a poměrně silný vítr; vyjeli jsme na rozpálenou vesnici. Cesta malým mikrobusem daladala byla šílená, protože jsme s sebou pořád měli velké batohy. Patřičně jsme se o ně pohádali: zatímco místní jedou občas s mnohem větším nákladem bez příplatku, my jsme běloši, takže se příplatek účtuje automaticky :-/. Dál jsme přestoupili na místní „taxi“ - motorky pikipiki, přivázali všechny batohy a vyrazili jsme k domku místního stařešiny, kde letos bydlíme.

Čím blíž jsme byli planině Usangu - místu, kde jsou farmáři, tím víc jsem měla pocit, že se vracím někam domů. Konečně nebyl cítit nepříjemný zápach jako v ulicích velkoměsta (odpad a výpary z dopravy), naopak vzduch voněl trávou a slámou, která zůstala po sklizených polích. Všude je klid, teplý vzduch a pálí silné slunce. Jen silnice se proměnila v prašnou a písčitou cestu, která vede okrskem Utengule. Těšila jsem se na místní lidi, kteří nás budou vesele vítat, na místní pohodu a na vesnice, kde se zastavil čas.

Na venkově jsme dnes už čtvrtý den, v Tanzanii celkem osmý a já mám za letošní pobyt první menší existenciální krizi. Došlo mi spodní prádlo a neteče voda, abych si mohla vyprat. Mám nepříjemně podrážděné dásně, takže si ode dneška odmítám čistit zuby neupravenou vodou přímo z kohoutku, budeme si kupovat balenou vodu. Nevybetonovaná podlaha má své nevýhody, moje nohy jsou každý den před spaním pekelně špinavé, bez ohledu na to, jestli jsem se ten den koupala nebo ne.  Už zase se stává, že na nás tříleté (a o něco starší děti) křičí „Mzungu, naomba hela!“ = „Bělochu, chtěl/a bych peníze!“. Někdy své žadonění obmění za sladkosti nebo fotku. Jsme v depresi. Příliš mnoho bělochů se spasitelským syndromem prošlo a bohužel stále prochází touhle oblastí, aniž by domýšleli vedlejší efekty svého jinak bohulibého jednání. Někteří místní jsou ze samé pomoci zkažení a pasivní a mají pocit, že na ni mají nárok. Přenáší se to i na děti. O důvod víc, proč tady dělat zrovna mikropůjčky. :) 

Jedna věc je tu ale mnohem lepší, než při loňském pobytu v domě, kde byly i solární panely – tzn. umělé světlo i po setmění. Komáři. Skoro žádné tu nemáme. Místní tomuto vysvětlení sice nevěří, protože komáři se přece světla bojí, ale já jsem přesvědčená, že místní žárovky je lákají úplně stejně, jako ty naše české. :)

Neuvěřitelně skvělá papája, moje nejoblíbenější ovoce. Švábi žijící a množící se v suchém záchodě, vidím je poprvé, připadají mi docela nechutní. Vynikající chuť rýže. Úplně vybité všechny telefony i notebook. Asi dvoumetrový, krásný leguán prošel/proběhl kolem mě. Úžasná a pracovitá skupina farmářek a farmářů od Suzany. Šest krásných bílých volavek si sedlo na strom u domu. Spoustu dalších drobných ptáků, kteří jsou nádherně barevní a každé ráno zpívají…  Takový je život na tanzanském venkově na planině Usangu.

Jedno z příštích psaní bude pravděpodobně o jídle, protože je to pro spoustu místních velmi důležitá část dne. Snad stihnu udělat dost fotek. :)

neděle 6. července 2014

Karibuni tena...Tanzania!

KARIBUNI TENA - v překladu ze svahilštiny "vítejte zpátky", "jste opět vítáni", srdečné vítání zpět do Tanzanie, které Vám budou všichni Tanzanci neustále opakovat a budou velmi rádi, když se za nimi opravdu vrátíte. Znovu Vás budou chtít hostit jak nejlépe umí.

My jsme tento název záměrně převedli i na náš blog, myslíme, že se docela hodí a určitě budeme rádi, když se na něj budete vracet a něco si o našich cestách i "práci" v Tanzanii přečtete. :-) Ať už sem tam nebo třeba i pravidelně. Loňský online deník (bubbagump.blog.com) jsme bohužel museli z technických důvodů této domény přesunout, i když je nám jasné, že jeho název už se nám nepodaří překonat. Původní blog již nebudeme aktualizovat, pouze jsme jeho obsah z minulého pobytu překopírovali sem, abychom měli vše pohromadě. Snad i Vám tato proměna usnadní čtení (a ušetří nervy jako nám). :-)

Zatímco do Česka přichází horké léto plné bouřek a přívalových dešťů, v Tanzanii letní období dešťů skončilo a rychle začíná suchá a teplá zima (bráno na naše poměry). Pro Tanzance v regionu Mbeya to znamená jediné - čas hlavních rýžových sklizní. Pro české dobrovolníky Maendelea to také znamená jediné - čas zase vyrazit na tanzanský venkov. Čekají nás teploty kolem 28°C, slunce, které nás v suchém vnitrozemí neopaluje ani nespaluje, a spousta přátel a farmářů, na které se těšíme. Jsme zvědaví, jaké výzvy nás letos čekají.

Odjíždíme už zítra, panika, cestovní horečka, nenápadný, ale všudypřítomný stres nebo jakkoliv se to dá nazvat, to všechno je tady. Martin ještě odletěl přednášet na konferenci do Anglie, takže se sejdeme v Praze na letišti... :-P Zbývá pořád vyřídit asi tak několik formalit, sbalit bágly a můžeme vyjet.


Závěrem chceme poděkovat reklamní firmě HV propag z Olomouce, která nám pomohla potisknout trička do Tanzanie, děkujeme! :-)

Výsledek, jak se jim to skvěle povedlo, můžete vidět tady a dále potom z fotek z Tanzanie, které budou přibývat už brzo. ;-)


















Na opravdový, lehce filosofický závěr tohoto příspěvku...
Při večerní procházce se psy jsem dýchala letní vzduch a vnímala krásu české krajiny. Nabírám do zásoby představy, po kterých mi bude smutno a které si budu vybavovat ve vyprahlé Tanzanii. Je to tu oproti pláni Usangu jako v pralese, věřte mi. :-) Ale dost nostalgie, nejedeme přece na tak dlouho! :-) V září zdar!