Je kolem
deváté hodiny večer, což na vesnicích bez elektřiny a navíc kousek pod rovníkem
znamená, že je dávno černočerná tma a kromě mojí čelovky a babuových baterek
fungujících na solární energii nic nesvítí. Teda skoro nic. Sedím venku před
domem, smrkám ze sebe svou klasickou popříjezdovou chřipku a pozoruju to
neuvěřitelné množství hvězd nad sebou. Tohle jsem nikdy nikde jinde neviděla.
Mléčná dráha je až neuvěřitelně vidět, chvíli mě to svádí k tomu, že to
jsou jen nějaké oblaky na jinak naprosto jasné obloze. Sem tam spadne hvězda. Na
tohle konkrétně se vždycky těším zpátky.
Jen nevím,
jestli tolik hvězd půjde vidět i za pár měsíců. Někteří místní totiž říkají, že
bude na vesnice planiny Usangu během října zavedena elektřina (přesněji do 25.,
kdy proběhnou parlamentní i prezidentské volby), jiní říkají, že se oblast „rozsvítí“
až někdy po volbách. Zatím přibyly jen dřevěné sloupy, které vesnici Malawatu,
kde spíme, záhadně míjí. Prý kvůli tomu, že poslední volby tady vyhrála
opozice. Uvidíme, jak to dopadne, nejdřív jsme tipovali, že Usangu bude do
října připojeno, teď už jsme spíš skeptičtí. Do konce roku to ale nejspíš stihnou.
Na vesnici se
přístup lidí k nám příliš nezměnil, pořád nás mile vítají a z dálky zdraví,
zvou nás domů a rádi s námi vždycky poklábosí, i když si občas zase tak
moc nerozumíme. ;-) Zato ve městech se nám to letos zdá nějak jiné. Na některých
místech, kde se za náma vždycky seběhl hrozen prodavačů, taxikářů a samozvaných
„kamarádů“, aby s námi uzavřeli pro nás většinou ne úplně výhodný obchod,
je najednou klid. Vlastně moc nevíme čím to je... Taky se ve městech nestačíme
divit nad novým tanzanským trendem, který možná dorazil přes hranice za Zambie,
kde jsme si toho loni všímali taky – čím bizarnější a umělejší paruku žena
nosí, tím víc je super.
Na druhou stranu moje vlastní večerní rituály
zůstávají stejné – taky bydlíme na vesnici a tam se lidi tolik nemění. :-) Spát
se chystáme už za chvíli. Dneska přes den jsme si dopili vodu a zapomněli
koupit další, tak musíme improvizovat a zuby si vyčistíme teplým čajem. Jdu na
suchou kadiboudu kousek od domu a zčůrávám dolů vyžrané šváby. Potom se ukládám
do postele pod síť proti komárům a jim podobným a zaposlouchávám se do
tanzanské hudby, která se autenticky line z rádia na baterky a střídá se
s častým šumem, kdy se ztrácí signál. Usínám….
Kolem čtvrté
hodiny ranní mě probouzí bubnování plné radosti. To muslimové snídají na celý
den dopředu, je Ramadán. Znovu ještě na pár hodin usnu a probouzíme se až na
naši snídani, která je asi v půl desáté.
Žádné komentáře:
Okomentovat