Bílý Masaj s ještě bělejší Masajkou

Jeden z našich prvních volných dnů jsme strávili v masajské vesnici Ruiwa. Byl to velký a zajímavý zážitek. Byli jsme pozvaní na oslavu mladých kluků, kteří se právě stali mladými muži. V neděli, kdy jsme k nim přijeli, byl třetí a zároveň poslední den celé slavnosti. Během těchto dní je poraženo tolik krav, kolik kluků prochází rituály a tradicemi. Slaví se ve velkém, tančí se a zpívá.

Když jsme dopoledne přijeli, zrovna měli rozehřívací kolo tanečků. Všechno jsme pozorovali, udělali jsme pár fotek a videí a Martin s ostatníma zkusil i pár výskoků  . Pak byla pauza a my jsme byli pozvaní na oběd. Masajky s Masajema nikdy dohromady nejí, měla jsem výjimku. Ptala jsem se, jestli jim to nevadí, ale pobaveně se zasmáli a řekli, že ne. Je pravda, že jako Masajka uplně nevypadám. Jedli jsme ve stínu v kozím domečku a během jídla jsme se vyptávali na spoustu věcí, které nás zajímaly. K obědu jsme dostali opečeny hovězí maso a kořeněnou rýži Pilau, bylo to super. Nejdřív nám hrozili krví a syrovým masem, ale měli jsme štěstí, protože tahle kráva byla poražená už včera  .

Po obědě jsme se šli projít po okolí a poprvé jsme seděli na oslících. Jde jim hodně cítit páteř… To místo bylo celkově kouzelny, rovina obklopená horama ze všech stran, uplná nádhera. Pozdějc odpoledne na nás všichni čekali s tanečkama. Martina oblíkli do těch úžasně krásných šátků, včetně výzbroje a já jsem dostala kompletní dívčí hábit. Při oblíkání se místní ženy divily, co to mám za ušní dírky, chtěly mi nasadit i jejich náušnice. Jsem ráda, že to nakonec vynechaly, jejich díry v uších bych v těch svých přece jenom nechtěla  .

Ostatní ženy a holky ze mě byly celkem paf, zvědavě, pobaveně, ale mile se pochichtávaly  . Rituál začal a my jsme se připojili. Připadala jsem si jako mezi opravdicky divokyma divochama. Jejich skřeky, výkřiky a hekání v prvních fázích pochodu zněly fakt jak z daleké divočiny. Nešlo si nevšímat jejich kroků, ktery pro změnu připomínaly chod čápů nebo volavek. Všechno dělali s naprostou přirozeností. Asi po 15 nebo 20 minutách pochodování v kruzích jsme dorazili do ohrady pro dobytek, kde se začalo s předváděním. Masajové, včetně Martina, stáli v polokruhu naproti holkám. Vykřikovali, hekali, zpívali, tancovali a skákali do neuvěřitelných výšek jen tak z místa ve značné vrstvě hlíny a prachu. Holky se na ně dívají a zpívají. Krásně zpívají. Mně to moc nešlo, nejsem zrovna pěvecky talentovaná, ale pokoušela jsem se tam jen tak nestát… Byl to vážně užasnej zážitek. Navečer jsme unavení, celí zaprášení, ale spokojení vyrazili zpátky do města.

Celej den jsme byli na sluníčku a nebyli jsme namazaní. Výsledek? Nula. Šlosiho teorie je, že tu není žádná vlhkost, proto se nejenom nespalujem, ale ani po měsíci neopalujem. Něco na tom bude. Snad něco doženem na závěr pobytu při cestování, protože už Vás všechny slyším jak mi kazíte požitek slovy „Ty teda nejseš moc (vůbec) opálená…“  ). Ale to nevadí, je tu totiž parádně. Další výlet nás čeká asi zase za týden, pro změnu tentokrát k jiným Masajům  .