Tak jsme dokončili navštěvování
„našich farmářů“. Zjistili jsme, kdo má rád pepsi a kdo čaj, kdo je
nejpomalejší a kdo nejlepší kuchařka v Mahangu a Zuzka vyzkoumala, kdo má
před domem papájovník a kdo ne. Ty s papájovníkem jsme nenápadně
navštívili vícekrát. Kromě toho jsme se dohmátli, co se nám povedlo, a co ne :-)).
Parádní je, že víc se toho povedlo než nepovedlo ;-)).
Sklizeň ještě úplně neskončila,
ale už teď vidíme, že si podpoření farmáři mikropůjčkou Maendelea polepšili.
V porovnání s ostatními zvýšili výnosy v přepočtu na akr a navíc
byli schopni obdělat větší plochu než v předchozích letech. Taky nás
potěšilo, že dobrá půlka podpořených zemědělců použila přírodní hnojiva namísto
chemických. To je mnohem víc, než jsme čekali J.
Příjemným překvapením je, že se všech šestnáct farmářů, kteří dostali
mikropůjčku v loňském roce, rozhodlo zaplatit celou splátku už letos, tedy
o rok dříve, než bylo ve smlouvě. To je ten nejlepší důkaz, že se jim daří. J
Většina farmářů si pochvaluje
taky přínosy společné práce na tréninkovém poli, kde letos probíhalo vzdělávání
o zemědělských postupech a hnojivech. Převládají hlasy, aby každá osmičlenná
skupina měla své vlastní. Příští rok to tak opravdu uděláme, ale budeme dbát na
větší dohled a věřit, že si ho jednotlivé skupiny zvládnou zorganizovat lépe
než letos. Docházka v tomto roce totiž zůstala za očekáváním a spousta
prací byla provedena s takovým zpožděním, že nikoho nepřekvapilo, že úroda
z něj byla vcelku prachmizerná. I tak je ale super, že mohli místní na
vlastní oči porovnat rozdíly ve výnosech při použití přírodních a umělých
hnojiv, různých odrůd rýže nebo při výsadbě v řádcích. Farmáři o nových
postupech slyšeli už předtím, ale co si nevyzkouší sami v praxi, tomu nevěří. Konkurence
i populace však roste a regionální klima se mění stejně jako kvalita půdy. Co
fungovalo kdysi, teď nefunguje. Proto je tak důležité, aby si farmáři mohli
vyzkoušet různé alternativní postupy a pak zvážit, které použít na svém poli a
které ne. No, a pokud jde o různé odrůdy rýže, je třeba je ochutnat, že J.
Příbuzní a kamarádi podpořených
farmářů vidí, co s podporou dokáží a jak jim to ulehčuje práci, vidí, jaký
to má smysl, a chtějí se přidat. Abychom jim to umožnili, chceme naši činnost
rozšířit a do programu od letošního podzimu zapojit více než stovku lidí. Čtyři
osmičlenné skupiny budou podpořeny mikropůjčkou, dalších deset o ní bude
usilovat v dobrovolnických skupinách z pěti vesnic. Jedná se o
Malawatu, Mahango, Simike, Utengule/Usangu a Iduyu. Sestavení dobrovolnických
skupin se nám loni osvědčilo, díky tomu zjistíme, jak vážně berou práci ve
skupině a jak moc půjčku potřebují. Během roku, kdy skupina pracuje jako
dobrovolnická, můžou její členové vyházet všechny neřády J a zabránit tak
problémům až dostanou půjčku :-).
Více podpořených lidí znamená i větší nutnost
dohledu v oblasti. V letošním roce vznikne tanzanská partnerská organizace,
která se o něj postará. Diskuze o ní probíhá již dlouho, až teď to ale vypadá,
že jsou místní dobrovolníci opravdu odhodlaní. Její základ tak vytvoří naší
parťáci z města Mbeya Geofrey a Michael, ke kterým se přidá několik
nejúspěšnějších farmářů podpořených v minulých letech. Ti budou na ostatní
dohlížet permanentně přímo na místě.
Na základě toho, co vidíme a
slyšíme, se snažíme náš program nejenom rozšiřovat, ale hlavně zlepšovat. Směr
změn udávají hlavně farmáři- což je pro nás nejdůležitější. Suzanina skupina,
kterou Zuzka v minulé blogu nadšeně zmiňovala, si sama začala spořit a
vymýšlí plány na společný chov domácích zvířat. Inspirovala nás tak ke změnám,
které budou farmáře motivovat právě ke spoření a taky ke vzájemné spolupráci a
snaze rozvíjet se úplně nezávisle na nás. Více toho zveřejníme zase později.
Mějte pohodu! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat