Jedu do Tanzanie, tedy jsem.

Počtvrté v Tanzanii a zase jinak

V loňském roce jsem úspěšně dokončila školu. Hned po obhájení diplomky jsem odjela na stáž do Bruselu a strávila jsem tam úžasné čtyři měsíce. Na pár dní jsem jela pracovně i do Portugalska a taky jsme si zajeli pod stan do Lucemburska. Krátce po návratu domů jsem nastoupila do svyho prvního zaměstnání. Jeli jsme si na pár dní prochodit Adršpach a okolí. Mezitím Martin odjel pracovat na víc než měsíc do Německa a na konci jeho pobytu jsme se sešli v Jeně, kde bydlí ségra. Čas běžel, přišel listopad a odjeli jsme do Budy a Pešti na výlet. 

To všechno bylo super a stejně v tom celém roce evidentně něco chybělo. Něco, co jsme za poslední 3 roky (Martin za posledních 5) nevynechali. Monitoring projektů v Tanzanii.

Svým způsobem to bylo osvěžující. Zase jsme měli po dlouhé době české léto (a částečně vlastně belgické a německé - takze spíš evropské), což stejně na většinu přátel udělá dojem, že jste pořád někde v tahu a mají tendence ptát se, kde teď v zahraničí zrovna jste. :-) Taky je nepřekvapí, když jim řeknete na setkání, které stihnete dvakrát do roka, že krátce po pivě zase někam "zrovna" (přitom fakt zrovna) odjíždíte. Zajímavostí na tom celym možná je, že jsem vlastně dost rodinnej typ, kterej potřebuje i přátele a brečí pokaždé, když odjíždí. Stejně tak nesnáším, když opouštím naše psy.  Zároveň ale nepopírám, že cestuju ráda a že to nějak potřebuju. Neumím zatím najít smysl života v tom, že jenom pracuju a nehnu se ze své kancelářské židle. Jsme zdraví a skoro bez závazků. 

Nebyla jsem úspěšná s najitím práce v oboru, ale zároveň máme Maendeleo. Naši vlastní neziskovku poskytující rozvojovou pomoc drobným farmářům v Tanzanii, které se společně věnujeme asi v osmi skvělých lidech každý týden minimálně jeden večer. Dobrovolně. Nikdo neříká, že je to jednoduché, je to velká zodpovědnost a zabere to čas. Za odměnu ale můžeme jezdit do Tanzanie, poznávat se s lidma z jiných kultur a užívat si sebe i své práce trochu jinak. Ráda se tak učím nové věci, learning by doing. Je to pro mě jedna z těch zkušeností, které nám už nikdo nevezme.

Tak jsem dostala dovolenou a odjela jsem zase pryč. Utekli jsme ze zimy do léta. Jsem tady a užívám si to. Snažím se zase trochu fotit, ale jako věcnému amatérovi a začátečníkovi se mi zatím líbí asi dvě fotky, což mě předpokládám taky přejde až je uvidím v počítači. ;-)

Zajímá Vás, co tu děláme? Zaskočte si na www.maendeleo.cz

Maendeleo: o papájích, o farmářích a o nás... :-)

Tak jsme dokončili navštěvování „našich farmářů“. Zjistili jsme, kdo má rád pepsi a kdo čaj, kdo je nejpomalejší a kdo nejlepší kuchařka v Mahangu a Zuzka vyzkoumala, kdo má před domem papájovník a kdo ne. Ty s papájovníkem jsme nenápadně navštívili vícekrát. Kromě toho jsme se dohmátli, co se nám povedlo, a co ne :-)). Parádní je, že víc se toho povedlo než nepovedlo ;-)).

Sklizeň ještě úplně neskončila, ale už teď vidíme, že si podpoření farmáři mikropůjčkou Maendelea polepšili. V porovnání s ostatními zvýšili výnosy v přepočtu na akr a navíc byli schopni obdělat větší plochu než v předchozích letech. Taky nás potěšilo, že dobrá půlka podpořených zemědělců použila přírodní hnojiva namísto chemických. To je mnohem víc, než jsme čekali J. Příjemným překvapením je, že se všech šestnáct farmářů, kteří dostali mikropůjčku v loňském roce, rozhodlo zaplatit celou splátku už letos, tedy o rok dříve, než bylo ve smlouvě. To je ten nejlepší důkaz, že se jim daří. J

Většina farmářů si pochvaluje taky přínosy společné práce na tréninkovém poli, kde letos probíhalo vzdělávání o zemědělských postupech a hnojivech. Převládají hlasy, aby každá osmičlenná skupina měla své vlastní. Příští rok to tak opravdu uděláme, ale budeme dbát na větší dohled a věřit, že si ho jednotlivé skupiny zvládnou zorganizovat lépe než letos. Docházka v tomto roce totiž zůstala za očekáváním a spousta prací byla provedena s takovým zpožděním, že nikoho nepřekvapilo, že úroda z něj byla vcelku prachmizerná. I tak je ale super, že mohli místní na vlastní oči porovnat rozdíly ve výnosech při použití přírodních a umělých hnojiv, různých odrůd rýže nebo při výsadbě v řádcích. Farmáři o nových postupech slyšeli už předtím, ale co si nevyzkouší sami v praxi, tomu nevěří. Konkurence i populace však roste a regionální klima se mění stejně jako kvalita půdy. Co fungovalo kdysi, teď nefunguje. Proto je tak důležité, aby si farmáři mohli vyzkoušet různé alternativní postupy a pak zvážit, které použít na svém poli a které ne. No, a pokud jde o různé odrůdy rýže, je třeba je ochutnat, že J.

Příbuzní a kamarádi podpořených farmářů vidí, co s podporou dokáží a jak jim to ulehčuje práci, vidí, jaký to má smysl, a chtějí se přidat. Abychom jim to umožnili, chceme naši činnost rozšířit a do programu od letošního podzimu zapojit více než stovku lidí. Čtyři osmičlenné skupiny budou podpořeny mikropůjčkou, dalších deset o ní bude usilovat v dobrovolnických skupinách z pěti vesnic. Jedná se o Malawatu, Mahango, Simike, Utengule/Usangu a Iduyu. Sestavení dobrovolnických skupin se nám loni osvědčilo, díky tomu zjistíme, jak vážně berou práci ve skupině a jak moc půjčku potřebují. Během roku, kdy skupina pracuje jako dobrovolnická, můžou její členové vyházet všechny neřády J a zabránit tak problémům až dostanou půjčku :-).

 Více podpořených lidí znamená i větší nutnost dohledu v oblasti. V letošním roce vznikne tanzanská partnerská organizace, která se o něj postará. Diskuze o ní probíhá již dlouho, až teď to ale vypadá, že jsou místní dobrovolníci opravdu odhodlaní. Její základ tak vytvoří naší parťáci z města Mbeya Geofrey a Michael, ke kterým se přidá několik nejúspěšnějších farmářů podpořených v minulých letech. Ti budou na ostatní dohlížet permanentně přímo na místě.

Na základě toho, co vidíme a slyšíme, se snažíme náš program nejenom rozšiřovat, ale hlavně zlepšovat. Směr změn udávají hlavně farmáři- což je pro nás nejdůležitější. Suzanina skupina, kterou Zuzka v minulé blogu nadšeně zmiňovala, si sama začala spořit a vymýšlí plány na společný chov domácích zvířat. Inspirovala nás tak ke změnám, které budou farmáře motivovat právě ke spoření a taky ke vzájemné spolupráci a snaze rozvíjet se úplně nezávisle na nás. Více toho zveřejníme zase později.

Mějte pohodu! :-)