Dárci podpořili výstavbu komunitní studny

V loňském roce jsme se na základě mnoha debat v Tanzanii a následně v Česku rozhodli, že zkusíme rozšířit naši podporu lidí z Usangu i mimo zemědělství. Společně s našim tanzanským týmem jsme proto vyhlásili dvě soutěže: jednou místní svépomocné skupiny soupeřili o grant, podruhé o mikropůjčku na nefarmářské aktivity.

Do soutěží se mohly zapojit pouze skupiny, se kterými mělo Maendeleo dobré zkušenosti z projektu Podpora farmaření. Skupinky usilující o grant mohly vyhrát jen v případě, že představí promyšlený projekt, který bude prospěšný širší komunitě. Grant nakonec vyhrála díky skvělé prezentaci a výbornému nápadu svépomocná skupina s názvem Motomoto z vesnice Mahango, která přišla s myšlenkou vykopat komunitní studnu.

Co lidé z Motomoto slíbili, to splnili. Studna je hotová a co je neméně důležité, vznikla za spolupráce s místní vládou, jež poskytla nejen experta, který určil vhodné místo pro studnu, ale darovala také pozemek k tomu určený. Vytočená voda ze studny je krásně čistá a slouží všem lidem z vesnice jako záložní zdroj vody v případě výpadku dodávky vody z vodovodu. Tato situace nastává stále hodně často, zejména v období sucha.

Svépomocná skupina Motomoto patří mezi tři v loňském roce nově podpořené skupiny v rámci projektu Podpora farmaření. V rámci něj obdrží skupiny na začátek praktické vzdělání týkající se pěstování rýže a taky společnou mikropůjčku na tréninkové pole. Pokud jde u začínajících skupin vše dobře, spolupracují, navštěvují semináře a po sklizni úspěšně půjčku splatí, mohou pokračovat i v dalším roce. V něm už mohou usilovat i o individuální mikropůjčky pro každého člena skupiny, aby mohli na 100 % využít to, co se naučili, i ti nejchudší farmáři.

Držíme nejen těmto novým skupinám pěsti a jsme zvědaví, jak si povedou dál. Děkujeme všem našim partnerům, kteří přispěli či pravidelně přispívají. I díky Vám můžou lidé z Usangu realizovat své nápady.

Volání dešťů

Letos jsme přijeli poprvé v období dešťů. Obzor je jasnější, prachu ubylo a ohromná mračna působí i na oko blahodárně, stejně jako deště, které přicházejí.

Období dešťů jsme si vybrali záměrně proto, že jsme chtěli změnu. Chtěli jsme dojet v sezoně, kdy farmáři nejvíc pracují na svých polích, protože Maendeleo podporuje malopěstitele rýže. Zaměřujeme se na zvýšení výnosnosti polí pomocí praktického vzdělávání a poskytování účelových mikropůjček.

Bahati mbaya

Bohužel jsme tak trochu smolaři, protože "bahati mbaya" (bad luck, nešťastná náhoda), deště se letos opozdily a zatím jsou spíš slabší. To se tu stává, myslím tu bahati mbayu. Přichází nečekaně a v různých podobách, třeba když máte několikahodinové zpoždění na schůzku nebo vůbec nedorazíte, uschne vám úroda, vyplaví se vám úroda, zapomenete zasít, když jste farmář a tak (dobře, to trochu přeháním :-) ). Jedna paní kdysi řekla Martinovi, že jí motorkáři postupně přejeli všechny kačenky. Prostě bahati mbaya.

My se tu na druhou stranu aspoň můžeme dobře pohybovat, není moc bláta a tolik nemokneme. Krajina je přitom oproti suchu nádherná. Mám pocit, že po dopadu každé kapky tady snad vyroste nový trs svítivě zelené trávy a že to dokonce vidím na vlastní oči. 

Život farmáře - předpověď počasí v praxi neexistuje

Mraky mě berou vždycky, ale tyhle jsou fakt super. Pořád si je musím fotit. Úplně nejlepší je pozorovat proti nim hejno 40 černých čápů kroužících nad poli. Ovšem je pravda, že fotek z prací na poli mít moc nebudu, pořádně se totiž začíná obdělávat teprve teď. Farmáři si na druhou stranu stěžují asi jako všude na světě, buď prší málo nebo zase moc. ;-)

Každý den čekáme spolu s vesničany na deště. Jestli ten den zaprší, nebo ne, tu nikdo neví, uvidí se. Dá-li bůh, říkají lidé všech vyznání. Na té nejistotě je něco, co je napínavé, dramatické i zábavné. Všechny naše debaty s farmáři se nakonec stočí k dešťům. Člověk by si chtěl skoro vsadit.

Když je po dešti

Když déšť přijde, všichni ožijí, i my. Je to něco, co potřebujete a nic jiného si nepřejete. Tato nálada celé společnosti se na nás přenesla dokonale. Všude kolem je spoustu emocí.

Chtěla bych s váma sdílet oslavu po dešti za úplňku. Hmyz, žáby, i ptáci hodují.

Pro spuštění zvuku klikněte SEM nebo na fotku úplňku.

Co se (ne)změnilo

Je kolem deváté hodiny večer, což na vesnicích bez elektřiny a navíc kousek pod rovníkem znamená, že je dávno černočerná tma a kromě mojí čelovky a babuových baterek fungujících na solární energii nic nesvítí. Teda skoro nic. Sedím venku před domem, smrkám ze sebe svou klasickou popříjezdovou chřipku a pozoruju to neuvěřitelné množství hvězd nad sebou. Tohle jsem nikdy nikde jinde neviděla. Mléčná dráha je až neuvěřitelně vidět, chvíli mě to svádí k tomu, že to jsou jen nějaké oblaky na jinak naprosto jasné obloze. Sem tam spadne hvězda. Na tohle konkrétně se vždycky těším zpátky. 

Jen nevím, jestli tolik hvězd půjde vidět i za pár měsíců. Někteří místní totiž říkají, že bude na vesnice planiny Usangu během října zavedena elektřina (přesněji do 25., kdy proběhnou parlamentní i prezidentské volby), jiní říkají, že se oblast „rozsvítí“ až někdy po volbách. Zatím přibyly jen dřevěné sloupy, které vesnici Malawatu, kde spíme, záhadně míjí. Prý kvůli tomu, že poslední volby tady vyhrála opozice. Uvidíme, jak to dopadne, nejdřív jsme tipovali, že Usangu bude do října připojeno, teď už jsme spíš skeptičtí. Do konce roku to ale nejspíš stihnou.

Na vesnici se přístup lidí k nám příliš nezměnil, pořád nás mile vítají a z dálky zdraví, zvou nás domů a rádi s námi vždycky poklábosí, i když si občas zase tak moc nerozumíme. ;-) Zato ve městech se nám to letos zdá nějak jiné. Na některých místech, kde se za náma vždycky seběhl hrozen prodavačů, taxikářů a samozvaných „kamarádů“, aby s námi uzavřeli pro nás většinou ne úplně výhodný obchod, je najednou klid. Vlastně moc nevíme čím to je... Taky se ve městech nestačíme divit nad novým tanzanským trendem, který možná dorazil přes hranice za Zambie, kde jsme si toho loni všímali taky – čím bizarnější a umělejší paruku žena nosí, tím víc je super. 

 Na druhou stranu moje vlastní večerní rituály zůstávají stejné – taky bydlíme na vesnici a tam se lidi tolik nemění. :-) Spát se chystáme už za chvíli. Dneska přes den jsme si dopili vodu a zapomněli koupit další, tak musíme improvizovat a zuby si vyčistíme teplým čajem. Jdu na suchou kadiboudu kousek od domu a zčůrávám dolů vyžrané šváby. Potom se ukládám do postele pod síť proti komárům a jim podobným a zaposlouchávám se do tanzanské hudby, která se autenticky line z rádia na baterky a střídá se s častým šumem, kdy se ztrácí signál. Usínám….

Kolem čtvrté hodiny ranní mě probouzí bubnování plné radosti. To muslimové snídají na celý den dopředu, je Ramadán. Znovu ještě na pár hodin usnu a probouzíme se až na naši snídani, která je asi v půl desáté.

Dny bez zrcadla

     Jako každý rok si zvykám na život na venkově. Na vesnicích v okrsku Utengule/Usangu není zavedena elektřina. Přívod vody do vesnice není stabilní, někdy se stane, že voda neteče dva dny. Cesta mezi vesnicemi je pouze prašná a nezpevněná. Spíme v domku s hliněnou podlahou a bez stropů, což znamená, že se vevnitř neustále práší. Nemáme zaprášené jen nohy, ale také všechno oblečení a věci, které se nám povalují na židli a na posteli (skříň v pokoji nemáme). Každé ráno se podlaha v domě kropí a zametá, což ji sice vyhladí, ale dost prachu se přitom rozvíří a usadí zase jinde. Nevadí mi to, ale když dojde na osobní hygienu a nějaké koupání, občas by bylo pohodlnější mít trochu čistoty i kolem sebe :-). Dočasná bezradnost se projeví v okamžicích, kdy jsem unavená a navíc špinavá a vidím kolem sebe, že to nikde není o moc lepší.

     Mám s sebou malé polorozbité zrcátko, které mě zachraňuje, když ho nutně potřebuju. Nevídat se před zrcadlem je tak trochu zkouška, jak vnímám sebe sama. Když se přibližně po týdnu ve městě vidím v odrazu skel budovy nějaké banky, vždycky mě překvapí, že to není tak hrozny. :-) Pro všechny případy je ale většinou lepší se nevidět, protože se tak aspoň nestíhám zaměřit na detaily. Jsem přesvědčená o tom, že kdybych se viděla několikrát denně, bylo by to vlastně čím dál horší s každým dalším zkoumáním. Když na zrcadlo narazím, poznávám v něm osobu, kterou dobře znám, ale nějakou dobu jsem ji neviděla. Znovu spojuju svoji mysl s tělem. Je to taková konfrontace vnitřního vnímání se s realitou.

     Na vesnici zrcadla nikdo nepotřebuje. Lidé mají jiné starosti, než se vypravovat před zrcadlem. Řeší své každodenní povinnosti, v této době hlavně sklízení své úrody na polích, jindy chodí na své zahrádky nebo opravují střechu na domě. Ženy každý den vaří v hrncích položených na cihlách, mezi nimiž plápolá otevřený oheň, což jednak vyžaduje spoustu času a druhak je všechno okolo začuzené dýmem a sazemi. Jídlo, které by se u nás připravovalo třeba jen půl hodiny nebo hodinu trvá v místních podmínkách dvakrát dýl, a k tomu je to vaření pekelně nepohodlné a jídlo souvisí opravdu pouze se zaplněním žaludku. 

     Někdy život na vesnici není lehký, ale za předpokladu, že to pro mě to není napořád, užívám si to. Nikdo mě nehodnotí, Martin to snad nějak přežije a mezi tím se budu těšit na zrcadla. ;-)

Sháníme drobnou finanční výpomoc do Tanzanie

Po hotových státnicích a odpracovaných brigádách už je pomalu čas zase vyrazit na cesty za africkým sluncem. Těším se. Další návrat tak trochu domů... I mně to zní jako klišé, ale neumím se tomu pocitu ubránit:-).

Letos máme v hlavě nápad a věříme, že by nám nějací nadšenci třeba rádi pomohli. Práce na vesnicích, kde není elektřina ani zpevněná cesta, není snadná. Na místě se aktuálně pohybujeme už v pěti zapojených vesnicích, které jsou od sebe vzdáleny přibližně tři až pět kilometrů. S přibývajícími vesnicemi a vzdáleností si musíme přiznat, že bychom spolu s tanzanskými dobrovolníky potřebovali praktický dopravní prostředek, který by nám práci trochu usnadnil. Chtěli bychom v Tanzanii koupit dvě kola.

Proč (dvě) kola?

• Dobře poslouží během celého roku našim místním tanzanským supervizorům,
• z Česka jezdíme do Tanzanie většinou po dvou,
• pěšky se stává práce na místě méně efektivní,
• kolo je levnější variantou a pro nás příjemnější i z pohledu, jak nás vnímají v oblasti místní obyvatelé, něž kdybychom si půjčovali motorku.

Proč kola chceme koupit v Tanzanii a nepřivezeme je z Česka?

• Chceme podpořit místní podnikatele a trh,
• chceme, aby byla kola snadno opravitelná na místě, 
• koupit kola v Tanzanii je levnější a efektivnější řešení.

Pořízení jednoho vhodného kola v Tanzanii vyjde přibližně na 1.500,- Kč (ceny se podle typu a nabídky dlouhodobě pohybují mezi 1.200-1.700,- Kč). Rádi bychom tedy dali dohromady přibližně 3.000,- Kč na koupi dvou kol, které zůstanou v majetku Maendelea v Tanzanii.

Aktualizace: Děkujeme velkému triu sponzorů! Společně dali tři pánové dohromady na účet Maendelea celkem 4.000,- Kč! Možná se nám nakonec podaří sehnat kola tři? :-) 

Foto zveřejníme přímo z Tanzanie, na místě budeme od 30. 6.!

Proč si kola nekoupíme sami nebo z peněz Maendelea hned?

Do Tanzanie jezdíme jako dobrovolníci na své vlastní náklady. Proto jsme rádi za každou možnost, která nám se snížením nákladů pomůže. 

V Maendeleu peněz nazbyt na tyto věci příliš nezbývá. Snažíme se maximum peněz od našich dárců využít pro farmáře a projekt Podpora farmaření. Pracujeme celý rok dobrovolně- bez nároku na odměnu. Peníze z fundraisingových akcí z většiny rovněž využíváme na projekt, a to z důvodu, že se nám buď nepodaří vybrat dostatek potřebných peněz od dárců, nebo jimi pokrýváme supervizi a další nutné administrativní náklady, které vznikají (převod peněz, tisk a kopírování v Tanzanii). Velkou část financí od našich dárců navíc tvoří tzv. vratné dary, což je možnost, kterou Maendeleo svým podporovatelům nabízí, aby sehnalo všechny finance a včas k podpoře farmářů. Tato možnost nese i svá negativa, jelikož organizace takové částky svým podporovatelům zpravidla po roce vrací, takže peníze nemá k dispozici pro jejich další využití-  například k tomuto rozvoji organizace.

Můžete nám pomoct?

V případě zájmu prosím zašlete peníze na nákup kol na účet organizace: 2916398329/0800, jako variabilní symbol použijte 001 a do zprávy pro příjemce uveďte Vaše jméno, e-mail a že se jedná o příspěvek na kola.

Je pro Vás celá částka za dvě kola 3.000,- nebo 1.500,- za jedno kolo momentálně vysoká, ale rádi byste pomohli? Zašlete nám třeba i malou částku, kterou považujete sami za přijatelnou a pomozte nám tak sesbírat cílovou částku.

Pokud potřebujete další informace, můžete mi napsat na brehova.z@maendeleo.cz nebo volat na +420 775 910 817. Ráda zodpovím další případné dotazy.

Aktualizace: Děkujeme velkému triu sponzorů! Společně dali tři pánové dohromady na účet Maendelea celkem 4.000,- Kč! Možná se nám nakonec podaří sehnat kola tři? :-)

Foto zveřejníme přímo z Tanzanie, na místě budeme od 30. 6.!

Jsou jiné možnosti, jak nás nyní podpořit?

Všechny možnosti podpory najdete na stránkách organizace, na ně prosím tudy: http://maendeleo.cz/pomahejte-s-nami.


Díky díky a mějte pohodu! :-)

Zuzana
--
e-mail: info@maendeleo.cz
web: www.maendeleo.cz
FB: OS Maendeleo

Maendeleo: o papájích, o farmářích a o nás... :-)

Tak jsme dokončili navštěvování „našich farmářů“. Zjistili jsme, kdo má rád pepsi a kdo čaj, kdo je nejpomalejší a kdo nejlepší kuchařka v Mahangu a Zuzka vyzkoumala, kdo má před domem papájovník a kdo ne. Ty s papájovníkem jsme nenápadně navštívili vícekrát. Kromě toho jsme se dohmátli, co se nám povedlo, a co ne :-)). Parádní je, že víc se toho povedlo než nepovedlo ;-)).

Sklizeň ještě úplně neskončila, ale už teď vidíme, že si podpoření farmáři mikropůjčkou Maendelea polepšili. V porovnání s ostatními zvýšili výnosy v přepočtu na akr a navíc byli schopni obdělat větší plochu než v předchozích letech. Taky nás potěšilo, že dobrá půlka podpořených zemědělců použila přírodní hnojiva namísto chemických. To je mnohem víc, než jsme čekali J. Příjemným překvapením je, že se všech šestnáct farmářů, kteří dostali mikropůjčku v loňském roce, rozhodlo zaplatit celou splátku už letos, tedy o rok dříve, než bylo ve smlouvě. To je ten nejlepší důkaz, že se jim daří. J

Většina farmářů si pochvaluje taky přínosy společné práce na tréninkovém poli, kde letos probíhalo vzdělávání o zemědělských postupech a hnojivech. Převládají hlasy, aby každá osmičlenná skupina měla své vlastní. Příští rok to tak opravdu uděláme, ale budeme dbát na větší dohled a věřit, že si ho jednotlivé skupiny zvládnou zorganizovat lépe než letos. Docházka v tomto roce totiž zůstala za očekáváním a spousta prací byla provedena s takovým zpožděním, že nikoho nepřekvapilo, že úroda z něj byla vcelku prachmizerná. I tak je ale super, že mohli místní na vlastní oči porovnat rozdíly ve výnosech při použití přírodních a umělých hnojiv, různých odrůd rýže nebo při výsadbě v řádcích. Farmáři o nových postupech slyšeli už předtím, ale co si nevyzkouší sami v praxi, tomu nevěří. Konkurence i populace však roste a regionální klima se mění stejně jako kvalita půdy. Co fungovalo kdysi, teď nefunguje. Proto je tak důležité, aby si farmáři mohli vyzkoušet různé alternativní postupy a pak zvážit, které použít na svém poli a které ne. No, a pokud jde o různé odrůdy rýže, je třeba je ochutnat, že J.

Příbuzní a kamarádi podpořených farmářů vidí, co s podporou dokáží a jak jim to ulehčuje práci, vidí, jaký to má smysl, a chtějí se přidat. Abychom jim to umožnili, chceme naši činnost rozšířit a do programu od letošního podzimu zapojit více než stovku lidí. Čtyři osmičlenné skupiny budou podpořeny mikropůjčkou, dalších deset o ní bude usilovat v dobrovolnických skupinách z pěti vesnic. Jedná se o Malawatu, Mahango, Simike, Utengule/Usangu a Iduyu. Sestavení dobrovolnických skupin se nám loni osvědčilo, díky tomu zjistíme, jak vážně berou práci ve skupině a jak moc půjčku potřebují. Během roku, kdy skupina pracuje jako dobrovolnická, můžou její členové vyházet všechny neřády J a zabránit tak problémům až dostanou půjčku :-).

 Více podpořených lidí znamená i větší nutnost dohledu v oblasti. V letošním roce vznikne tanzanská partnerská organizace, která se o něj postará. Diskuze o ní probíhá již dlouho, až teď to ale vypadá, že jsou místní dobrovolníci opravdu odhodlaní. Její základ tak vytvoří naší parťáci z města Mbeya Geofrey a Michael, ke kterým se přidá několik nejúspěšnějších farmářů podpořených v minulých letech. Ti budou na ostatní dohlížet permanentně přímo na místě.

Na základě toho, co vidíme a slyšíme, se snažíme náš program nejenom rozšiřovat, ale hlavně zlepšovat. Směr změn udávají hlavně farmáři- což je pro nás nejdůležitější. Suzanina skupina, kterou Zuzka v minulé blogu nadšeně zmiňovala, si sama začala spořit a vymýšlí plány na společný chov domácích zvířat. Inspirovala nás tak ke změnám, které budou farmáře motivovat právě ke spoření a taky ke vzájemné spolupráci a snaze rozvíjet se úplně nezávisle na nás. Více toho zveřejníme zase později.

Mějte pohodu! :-)