Co se (ne)změnilo

Je kolem deváté hodiny večer, což na vesnicích bez elektřiny a navíc kousek pod rovníkem znamená, že je dávno černočerná tma a kromě mojí čelovky a babuových baterek fungujících na solární energii nic nesvítí. Teda skoro nic. Sedím venku před domem, smrkám ze sebe svou klasickou popříjezdovou chřipku a pozoruju to neuvěřitelné množství hvězd nad sebou. Tohle jsem nikdy nikde jinde neviděla. Mléčná dráha je až neuvěřitelně vidět, chvíli mě to svádí k tomu, že to jsou jen nějaké oblaky na jinak naprosto jasné obloze. Sem tam spadne hvězda. Na tohle konkrétně se vždycky těším zpátky. 

Jen nevím, jestli tolik hvězd půjde vidět i za pár měsíců. Někteří místní totiž říkají, že bude na vesnice planiny Usangu během října zavedena elektřina (přesněji do 25., kdy proběhnou parlamentní i prezidentské volby), jiní říkají, že se oblast „rozsvítí“ až někdy po volbách. Zatím přibyly jen dřevěné sloupy, které vesnici Malawatu, kde spíme, záhadně míjí. Prý kvůli tomu, že poslední volby tady vyhrála opozice. Uvidíme, jak to dopadne, nejdřív jsme tipovali, že Usangu bude do října připojeno, teď už jsme spíš skeptičtí. Do konce roku to ale nejspíš stihnou.

Na vesnici se přístup lidí k nám příliš nezměnil, pořád nás mile vítají a z dálky zdraví, zvou nás domů a rádi s námi vždycky poklábosí, i když si občas zase tak moc nerozumíme. ;-) Zato ve městech se nám to letos zdá nějak jiné. Na některých místech, kde se za náma vždycky seběhl hrozen prodavačů, taxikářů a samozvaných „kamarádů“, aby s námi uzavřeli pro nás většinou ne úplně výhodný obchod, je najednou klid. Vlastně moc nevíme čím to je... Taky se ve městech nestačíme divit nad novým tanzanským trendem, který možná dorazil přes hranice za Zambie, kde jsme si toho loni všímali taky – čím bizarnější a umělejší paruku žena nosí, tím víc je super. 

 Na druhou stranu moje vlastní večerní rituály zůstávají stejné – taky bydlíme na vesnici a tam se lidi tolik nemění. :-) Spát se chystáme už za chvíli. Dneska přes den jsme si dopili vodu a zapomněli koupit další, tak musíme improvizovat a zuby si vyčistíme teplým čajem. Jdu na suchou kadiboudu kousek od domu a zčůrávám dolů vyžrané šváby. Potom se ukládám do postele pod síť proti komárům a jim podobným a zaposlouchávám se do tanzanské hudby, která se autenticky line z rádia na baterky a střídá se s častým šumem, kdy se ztrácí signál. Usínám….

Kolem čtvrté hodiny ranní mě probouzí bubnování plné radosti. To muslimové snídají na celý den dopředu, je Ramadán. Znovu ještě na pár hodin usnu a probouzíme se až na naši snídani, která je asi v půl desáté.

Maendeleo: o papájích, o farmářích a o nás... :-)

Tak jsme dokončili navštěvování „našich farmářů“. Zjistili jsme, kdo má rád pepsi a kdo čaj, kdo je nejpomalejší a kdo nejlepší kuchařka v Mahangu a Zuzka vyzkoumala, kdo má před domem papájovník a kdo ne. Ty s papájovníkem jsme nenápadně navštívili vícekrát. Kromě toho jsme se dohmátli, co se nám povedlo, a co ne :-)). Parádní je, že víc se toho povedlo než nepovedlo ;-)).

Sklizeň ještě úplně neskončila, ale už teď vidíme, že si podpoření farmáři mikropůjčkou Maendelea polepšili. V porovnání s ostatními zvýšili výnosy v přepočtu na akr a navíc byli schopni obdělat větší plochu než v předchozích letech. Taky nás potěšilo, že dobrá půlka podpořených zemědělců použila přírodní hnojiva namísto chemických. To je mnohem víc, než jsme čekali J. Příjemným překvapením je, že se všech šestnáct farmářů, kteří dostali mikropůjčku v loňském roce, rozhodlo zaplatit celou splátku už letos, tedy o rok dříve, než bylo ve smlouvě. To je ten nejlepší důkaz, že se jim daří. J

Většina farmářů si pochvaluje taky přínosy společné práce na tréninkovém poli, kde letos probíhalo vzdělávání o zemědělských postupech a hnojivech. Převládají hlasy, aby každá osmičlenná skupina měla své vlastní. Příští rok to tak opravdu uděláme, ale budeme dbát na větší dohled a věřit, že si ho jednotlivé skupiny zvládnou zorganizovat lépe než letos. Docházka v tomto roce totiž zůstala za očekáváním a spousta prací byla provedena s takovým zpožděním, že nikoho nepřekvapilo, že úroda z něj byla vcelku prachmizerná. I tak je ale super, že mohli místní na vlastní oči porovnat rozdíly ve výnosech při použití přírodních a umělých hnojiv, různých odrůd rýže nebo při výsadbě v řádcích. Farmáři o nových postupech slyšeli už předtím, ale co si nevyzkouší sami v praxi, tomu nevěří. Konkurence i populace však roste a regionální klima se mění stejně jako kvalita půdy. Co fungovalo kdysi, teď nefunguje. Proto je tak důležité, aby si farmáři mohli vyzkoušet různé alternativní postupy a pak zvážit, které použít na svém poli a které ne. No, a pokud jde o různé odrůdy rýže, je třeba je ochutnat, že J.

Příbuzní a kamarádi podpořených farmářů vidí, co s podporou dokáží a jak jim to ulehčuje práci, vidí, jaký to má smysl, a chtějí se přidat. Abychom jim to umožnili, chceme naši činnost rozšířit a do programu od letošního podzimu zapojit více než stovku lidí. Čtyři osmičlenné skupiny budou podpořeny mikropůjčkou, dalších deset o ní bude usilovat v dobrovolnických skupinách z pěti vesnic. Jedná se o Malawatu, Mahango, Simike, Utengule/Usangu a Iduyu. Sestavení dobrovolnických skupin se nám loni osvědčilo, díky tomu zjistíme, jak vážně berou práci ve skupině a jak moc půjčku potřebují. Během roku, kdy skupina pracuje jako dobrovolnická, můžou její členové vyházet všechny neřády J a zabránit tak problémům až dostanou půjčku :-).

 Více podpořených lidí znamená i větší nutnost dohledu v oblasti. V letošním roce vznikne tanzanská partnerská organizace, která se o něj postará. Diskuze o ní probíhá již dlouho, až teď to ale vypadá, že jsou místní dobrovolníci opravdu odhodlaní. Její základ tak vytvoří naší parťáci z města Mbeya Geofrey a Michael, ke kterým se přidá několik nejúspěšnějších farmářů podpořených v minulých letech. Ti budou na ostatní dohlížet permanentně přímo na místě.

Na základě toho, co vidíme a slyšíme, se snažíme náš program nejenom rozšiřovat, ale hlavně zlepšovat. Směr změn udávají hlavně farmáři- což je pro nás nejdůležitější. Suzanina skupina, kterou Zuzka v minulé blogu nadšeně zmiňovala, si sama začala spořit a vymýšlí plány na společný chov domácích zvířat. Inspirovala nás tak ke změnám, které budou farmáře motivovat právě ke spoření a taky ke vzájemné spolupráci a snaze rozvíjet se úplně nezávisle na nás. Více toho zveřejníme zase později.

Mějte pohodu! :-)